70. VÝROČÍ OSVOBOZENÍ KORYTNÉ A 10. VÝROČÍ ZALOŽENÍ MUŽSKÉHO SBORU KORYTNÁ

Jak probíhalo 70. výročí osvobození Korytné? Čtěte "Zprávu o radosti", kterou  pro Vás připravila paní Jana Bros-Svobodová. Ta byla také skvělou moderátorkou celé akce! Děkujeme!

70. výročí osvobození Korytné. Zpráva o radosti.

Korytná. 25.dubna 2015. Klidné sobotní odpoledne prozářené slunečními paprsky, vůně rozkvétající přírody. Počasí vybízí k procházkám či k zahrádkaření. Obyčejný krásný den, mnoho neobyčejných okamžiků lidského života. Bim, bam, bim, bam. Tlukot srdcí, zvonění zvonů. Něco málo po čtvrté hodině. Před Obecním úřadem Korytná se scházejí lidé, kteří nezapomněli. Nezůstali doma, přišli si připomenout těžké dny před sedmdesáti lety, přišli uctít oběti osvobození. Duben 1945. Lidé se neprochází, nesečou. Lidé se bojí. O život dětí, svůj, o dědinu. Pomalu se do Korytné probíjejí jednotky sovětské a rumunské armády přinášející svobodu, vyhasínají však také další životy obyvatel Korytné. Chtěli jen zabezpečit nejdůležitější: pomoc druhým, nasytit děti, opatřit dobytek, …rozkvétající příroda je plná ohně. Někdy zachraňuje bytí jen náhoda, malý hmoždíř, který odráží střepinu, hořící střecha, která padá jen pár centimetrů opodál. Přišlo osvobození. Uplynulo 70 let. Korytňanský zvon připomíná, že i on ve válce ztratil své kovové bratry, vybízí ale také k rozjímání. Místostarosta Korytné pan Josef Klon přináší se třemi krojovanými dětmi k obnovenému pomníku květiny, dechová hudba Korytňanka vystřídá zvonění zvonu a důstojně doprovází chvíle poděkování všem obětem osvobození. Hraje hymna. Svítí slunce. Ozve se slavnostní výstřel zakončující slavnostní část sobotního programu.

Druhá část programu k 70. výročí osvobození, která proběhla ve vedlejším Domě kultury, se nesla v duchu radosti.

Proč také smutnit? Všechny oběti mají význam tehdy, přinesou-li lidem do života nejen paměť a pokoru, ale také naději a radost. A té si snad Korytňané zaslouženě v sobotu užili. Nejdříve vystoupily děti z Mateřské školy Korytná. Krásné, šikovné děti. Odvážné holčičky a kluci, kteří nevěděli, jestli mají lumpačit, nebo plakat. Ono takové válčení s dřevěnou šabličkou není vůbec jednoduchá věc a když se k tomu připočte, že na vás hledí plný sál lidí, no řekněte sami: Kdo se má vyznat v emocích? Hrdélka ale nezradila a všichni zpívali moc pěkně, stejně jako zkušenější a větší děti z korytňanské základní školy. Patří jim velký dík a také paním učitelkám obou škol, protože učitelské povolání je podobně náročné jako povolání rodičovské. Přehlídku pěveckých sborů začali chlapé z korytňanského pěveckého sboru a klobouk dolů…Naši chlapi zpívají nádherně a doufáme, že jim to ještě dlouho a dlouho vydrží. Samozřejmě pod vedením paní Ludmily Věrné, která má pro všechny tu správnou notu a hlavně ve svém srdci pečlivě stráží krásné dědictví: místní i vzdálenější piesničky, životní moudro a vůli se s druhými o poznání podělit. Mužský pěvecký sbor tak velmi důstojně oslavil své desáté narozeniny a k těm mu přijeli popřát nejen přátelé ze Strání, ale také z Mutěnic. Mutěničtí Mužáci ve své obci pořádají každý rok setkání mužských pěveckých sborů, jsou velmi vytížení a -jak mohli všichni slyšet- i velmi šikovní. S.E.N. ze Strání, vlastně Senioři Energijů Nabití, slaví úspěchy doma i v zahraničí a my jsme rádi, že je máme hned za kopcem a že společně s nimi vytváříme všem známý kout

království krále Miroslava, kde se zpívá, kde se lidé umějí těšit ze života a kde nežijí pyšné princezny. Vedle chlapů se představily i ženy, docela mladinký ženský pěvecký soubor z Korytné, který se ještě „nejmenuje“, ale pod milým vedením Lidušky Věrné už „prozpíval“ kus práce. A je to dobře. Také ženy mají svoje starosti s láskou, zradou, válčením.

Součástí kulturního programu byly kratinké besedy se třemi pozvanými z Korytné. Představovali různé generace. Nejmladší Nikolka Čagánková uvedla současnost. Dětský svět, radosti, zájmy. Její přítomnost upozornila i na výstavu kreseb žáků základní školy. Obrázky ukázaly, co považují děti za podstatné: rodiče, kamarády, bílý prapor. Druhým hostem byl člověk, který válečnou dobu pamatuje. Pan Jaroslav Němec. Na vlastní kůži poznal, jak hrůzný může být život zmanipulovaný šílenci, ale také už dobře ví, v čem hledat štěstí. Jak sám řekl: zbytečně se nerozčilovat, nebát se úsměvu a žít s pokorou a střídmě. Marek Janča, host třetí, patřil k důležitým účastníkům celého vzpomínkového aktu. Byl to on, kdo dal podnět k obnovení starého pomníku, protože ten původní nepříliš objektivně vyhodnocoval boje osvobození. Byl to pan Janča, kdo v rámci programu nabídl výstavu svých sbírkových předmětů z 2. světové války a představil svou novou brožuru shrnující veškeré informace nejen o osvobození Korytné. Však mu také publikum velkým potleskem poděkovalo. Odpoledne a podvečer byly krásné. Když kolem osmé hodiny zapadalo slunce, celým domem se nesl impozantní zpěv všech mužských sborů. „Až já smutný

půjdu…“, zpívali chlapi z Korytné, Strání, Mutěnic...Takové bylo finále. Nebylo o smutku. Setkání všech bylo o pokoře, radosti a lidském sdílení. A tak jako sluníčko vstupovalo do své noční hory, co stojí naproti naší Korytné, tak vstupoval chlapský zpěv s písní Neublížil jsem...do duší lidí.

Poděkování všem, kteří nezapomínají.

Jana Bros-Svobodová