Dnes nás opustil náš rodák

pan Luboš Málek

Ještě v loňském roce u příležitosti svého jubilea nám Luboš poskytl rozhovor, který si Vám dnes dovolíme připomenout.
Je to jen pár měsíců a nikoho z nás by nenapadlo, že právě dnešek, byl jeho dnem posledním. Odpočívej v pokoji a za celou obec upřimnou soustrast celé rodině. Děkujeme za všechno, bylo nám ctí!

„Smrt je odpoutáním od všech bolestí a hranicí, kterou naše utrpení již nepřekročí. Smrt nás ukládá do toho klidu, kde jsme spočívali před svým narozením.“ —  Seneca

Co Vás na hudbě nejvíc bavilo a kde jste nejraději vystupoval?

Bavilo mě úplně všechno, bylo to pro mě ohromné potěšení
a vášeň! V souborech jsem potkal hodně dobrých a pro folklor
Pan Luboš Málek - rozhovor
zapálených kamarádů, mnohá naše přátelství přetrvávají až do
dnešních dnů. Vystupovalo se často, ať už v nejbližším okolí, či
vzdáleném a exotickém zahraničí. A nešlo jenom o hraní, ale
isběratelské aktivity. Chtěli jsme si vytvořit bohatý a autentický
repertoár, a tak jsme především na Uherskobrodsku sesbírali
stovky písní, tanců a zvyků, ze kterých pak vznikla taneční
a hudební pásma. Jsem rád, že to nepřišlo nazmar. Písně jsou
zachovány ve zpěvnících a na desítkách zvukových i audiovizuálních nosičů.

Zpíváte si doma s manželkou, dcerami, případně jejich
rodinami?

Bez písniček by nebylo šťastné žití. Tak to cítí celá moje rodina.
Mám radost, že i vnoučata jsou muzikální a všechny čtyři se
hudebně vzdělávají. O Vánocích zní naším domem trojhlasé
koledy.

Pořádáte každoročně hodový výšlap ke sv. obrázku
a Smraďačce v Korytné, táhne Vás to tedy k nám, nebo už
se cítíte Broďanem?

V Korytné už nemám žádné žijící příbuzenstvo, o to víc mě těší
každoroční Svatováclavské setkávání přátel a představitelů obce
spojené s vycházkou do Panských lesů, zpíváním u svatého obrázku a posezením u korytňanské Smraďačky. Když vyjdu nad
dědinu a rozhlédnu se kolem, jsem šťastný, že pocházím z tak
malebného kraje. Mám to tu moc rád.

Čerpáno z Korytňanského občasníku 2021