Aktuality

19. dubna 2020

Pohodovou neděli

s Rudolfem Stivarem.


Dnešek zřejmě nebude slunečný, prší nám„zlato“ a my všem přejeme krásný den. V pátečním příspěvku jsme zveřejnili trošku poezie, na který reagovala p. Blahová z Bojkovic a připomněla nám básní našeho rodáka p. Stivara. Báseň je o Korytné a kdo máte chuť, je tady pro vás.

Rudolf Stivar: Svému rodišti (z knihy Podjavořinská dědina Korytná)

Život, ach, pospíchá letem:
do spárů jme tě cizina nestydná,
však v srdci žije dědina Korytná.

Když bloudí dušička světem,
cizina často surově do ní tne.
V létě se tiše léčívá v Korytné.

Život když pokryjí mraky,
paprsky světlé před zraky zasvitnou,
v představách kráčíš léčící Korytnou.

Raní-li tvrdě tě nepřízně praky,
v naději náhle srdce se zachytne
o stromy v humnech úrodných v Korytné.

Smýkla tě v trnitý chodník zákeřná
chátra kol tebe bezcitná,
nadějí v Boha hojí tě Korytná.

Strašlivý života lodník odmítá
tvrdě ti buchty žitné,
nuž - spěješ za nimi do Korytné.

Na nebi duhou to svítí,
v životě však ti naděje nesvitne:
tož kráčíš za ní po kopcích v Korytné.

Tam kvete nejvíc kvítí,
jak večer broučínek svatojánský
duhou je kotár ti korytňanský.