O naší obci

Historie a současnost obce

 Ze všech obcí mikroregionu Východní Slovácko můžeme snad jen Korytnou považovat za čistě bělokarpatskou obec. To zejména z toho důvodu, že celý její katastr se nachází na území Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, a také proto, že je od zemědělské krajiny Slovácka opticky oddělena lesnatými návršími Lipiny a Prašnice. Ves Korytná –její název je podle pověsti odvozen od koryta pro napájení dobytka.Leží ve výšce 340 m n.m. v krásném údolí čili „korytě“ na pravém břehu potoka Korytnice, který pramení v lese Kadlečková ve výšce 525 m n. m. a po necelých šesti kilometrech toku ústí před Nivnicí do říčky Bystřičky. Katastr obce zaujímá kromě široké kotliny Korytnice ještě sousední údolí potoka Lubná a hřeben mezi nimi. Je to velice malebná, protože členitá a lesnatá krajina, v níž většinu nelesních pozemků tvoří louky a pastviny.

 Přijedete-li do Korytné od Uherského Brodu, zaujme vás sice svou příznivou polohou na úbočí živě zelené kotliny, ale neuvidíte ji celou. Takový pohled vás čeká, přijedete-li z druhé strany, z hor. Přesněji řečeno od sousední karpatské obce Strání. Stojí to za to, zastavit na chvíli auto či kolo nad velkou serpentinou a pokochat se pohledem na harmonickou krajinu s jednoduše uspořádanou obcí kolem hlavní silnice a několika jejich odboček.Váš zjihlý pohled nenaruší žádná technická monstrózní stavba ani složitá silniční síť a do uší vám bude znít jen štěbetání ptactva mísící se s bučením pasoucích se stád. Na severozápadním až  severovýchodním horizontu uvidíte vzdálené vršky Hlucké pahorkatiny a Vizovických vrchů a kdesi docela vzadu hřebeny Chřibů.

 Korytná je historicky nejmladší z obcí Východního Slovácka. Podle některých pramenů byla pravděpodobně založena v r. 1270 avšak první zmínka o ní pochází až z roku 1331, kdy obec i sousední hospodářství Volenov odkoupilo město Uherský Brod. V roce 1357 Uherskému Brodu toto držení potvrdil markrabě moravský. Z jiných materiálů vyplývá, že v roce 1359 třetinu Korytné odkoupili společně se sousedním Stráním bratři Petr a Franěk z Kunovic. Krom toho z listin daných v roce 1381 vyplývá, že tu Ctibor z Lipova vlastnil dvůr se sedmi lány. Většina pozemků a majetků v Korytné však zůstala součástí uherskobrodského panství a později velkostatku, a to až do zániku patrimoniálního zřízení v roce 1848.Stejně jako všechny obce na moravsko-uherském pomezí musela i Korytná v průběhu staletí projít mnoha těžkými zkouškami. K těm nejhorším patřilo vyplenění obce Bočkajovci v květnu 1605. Uhři znovu obec vyplenili a dokonce vypálili i se dvorem opět roku 1663. Potom přišly nájezdy Rákocziho vojsk v letech 1704 a 1705. Aby toho nebylo málo, byla Korytná těžce poničena při průchodu francouzských vojsk v roce 1805 a potom ještě při průchodu pruských vojsk v roce 1866. V témže roce a podobně předtím již v roce 1863 zahubila mnoho obyvatel epidemie cholery.

 Poslední z velkých katastrof se udála v roce 1895, kdy za velkého požáru vyhořelo 21 korytňanských usedlostí. Není proto divu, že se v obci nezachovaly žádné historické stavby a jiné památky. Korytná byla navíc naprosto chudá zemědělská a hlavně pastevecká obec. Vždyť ještě v roce 1880 zde nebyl usazen žádný řemeslník. Většina lidí se živila pastevectvím, zemědělstvím a hodně jich odcházelo na sezónní práce, například na žně, do bohatších oblastí, hlavně do Rakouska. V zimě pracovali chlapi v panských lesích. Po roce 1900 část obyvatel Korytné získala práci v továrnách v Uherském Brodě, ve sklárně v nedaleké obci Květná a také v místním vápencovém lomu.Lom pracoval do r. 1930. Za okupace se v Korytné tiskly letáky a obec byla 26.4.1945 osvobozena Rumuny a rudoarmějci. 

 Jedinou významnou stavbou v obci Korytné je kostel sv. Václava, stojící uprostřed vsi na malém návrší. Dnešní podobu dostal během přestavby v letech 1703 a1723, ovšem původní stavba pochází už ze 14. století. Kolem kostela se dříve rozkládal hřbitov, který byl později přemístěn na západní okraj obce za potok. Ke kostelu se pojí i budova fary a kaple Nejsvětější Trojice. V centru obce se rovněž nachází kulturní dům a OÚ, sportovní hala se sezónním bazénem a saunou.

 Symbol svatého Václava, patrona obce, je i dnes součástí znaku obce, který se postupně vyvíjel. Na pečeti obce z roku 1687 byly jen zemědělské symboly radlice a krojidla. Později, od roku 1878, byl užíván obraz sv. Václava, patrona obce. Dnes nese moderní znak obce lekno převzaté z erbu bývalé uherskobrodské vrchnosti, hrabat z Kounic. Vedle toho byla uplatněna i svatováclavská symbolika ( vévodská čepice, položená na zkřížené meče ) a nechybí ani připomínka potoka Korytnice ( modrá barva ) i tradičního pěstování švestek pro výrobu známé slovácké slivovice.

 Vynikající slivovice spolu s ojedinělým folklorem a krásnou okolní přírodou jsou hlavními devizami dnešní Korytné. Odedávna se tu zpívalo a ke zpěvu hrával gajdoš, čili dudák. Později k němu přibyla hudecká hudba, a když nebyl gajdoš, hráli hudci i bez něj. V roce 1893 vznikla v Korytné dechová hudba a hraje dodnes. Jen její členové se už několikrát načisto změnili. Aby bylo kde brát nástupce, o to se stará dětský lidový soubor písní a tanců Korytňánek.

Školství v Korytné sahá až do 1. pol. 17.st. Kde se učilo zpočátku, není známo. První zmínka o školní budově je teprve z roku 1768. Roku 1833 si Korytňané postavili novou školu, na tehdejší dobu velmi pěknou. Jelikož obyvatel přibývalo, ani tato škola nestačila, takže r. 1896 byla postavena školní budova o dvou podlažích, která slouží svému účelu dodnes. Zajímavostí je, že všechny školní budovy měly číslo popisné 1. Škola je organizovaná jako trojtřídní s pěti postupnými ročníky. V obci je rovněž mateřská škola.

Korytná má vedle svého nářečí a bohatě zdobeného kroje. Několik večerů před svatým Mikulášem chodívají čerti s Mikulášem a andělem, o Štědrém dnu se někteří lidé postí, aby uviděli zlaté prasátko, o Štědrém večeru se chodí na půlnoční mši. O svatém Janu, 27. prosince, chodívají chlapci oblečení jako řezníci. Fašank je všemi i svoje lidové zvyky a tradice. očekávaný svátek. V pondělí chodívají mládenci v krojích za doprovodu dechové hudby Korytňanky od domu k domu a zpívají. Dostávají zvláštní pečivo - boží milosti nebo koblihy, a slivovici. Večer je pak taneční zábava. V úterý chodí maškary a večer je zase taneční zábava, při níž se o půlnoci za velikého nářku chasy pochovává basa. Potom následuje doba pokání. Korytňané udržují mnoho dalších zvyklostí, vztahující se k Velikonocům, prvnímu máji či Dušičkám. K těm nejoblíbenějším patří ale hody, které připadají na poslední neděli v září, neboť je svátek patrona Korytné, Sv. Václava.

 Na katastru obce je pro ochranu vzácné květeny a zvířeny vyhlášena přírodní památka Nové louky. Najdete ji na pravé straně silnice z Korytné do Strání, asi dva kilometry od Korytné. Je to pestrá, mírně členitá louka s teplomilnou květenou na severně exponovaném svahu, ve vrchní části chráněná lesem. Je zde navíc rozptýleno několik vodních zdrojů s ochrannými pásmy. Z významných druhů naší květeny zde roste např. kozinec dánský, prstnatec májový, prstnatec bezový, vstavač mužský, vstavač kukačka, hlavinka horská či medovník meduňkolistý, kosatec trávolistý a vzácný druh vrby, vrba rozmarýnolistá.

 Také Korytná má svůj dříve slavný pramen minerální vody. Díky sirnatému zápachu nese trošku hanlivý název „ Smraďačka „. Pramen najdete v lese ( N 48° 55‘ 33‘‘ , E 17° 41‘ 58‘‘ ) nad obcí ve výši 432m n. m. Minerálka obsahuje hojnost síry, sůl a také léčivou jílovitou hlínu. Sláva korytňanské Smraďačky bohužel zanikla, patrně pro její odlehlost. Mezi známé rodáky a přátele obce patří učitel Josef B. Kolář - Kochovský, který napsal několik knih básní a prózy, přičemž si bral náměty ze Slovácka. Další byl Ferdinand Tomek, který se spolu s řídícím Josefem Stivarem zabývali hudbou a národopisem. Akademický malíř Vojtěch Preissig si vzal hojně námětů z Korytné. V chemickém oboru vynikl rodák z Korytné Ing. Dr. Jan Juřena. Dalšími známými osobnostmi byli bratři Stivarové. Básnickou činnost Bedřicha přetrhla předčasná smrt. Rudolf Stivar napsal sbírky básní a zabýval se národopisem. V právnickém řízení byl činný dr. František Stivar. V próze a dramatu působil rodák z Korytné dr. Rudolf Matějíček. Jako botanik vynikl učitel Stanislav Staněk. Korytnou znal bezesporu i učitel národů, Jan Amos Komenský, který se narodil r. 1592 pravděpodobně v sousední Nivnici.

Literatura:
Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Slovácké muzeum v Uh. Hradišti: Uherskohradišťsko, 1982
Fr. Stivar a kol.: Podjavořinská dědina Korytná, 1953
MNV Korytná: Podjavořinská dědina Korytná, 1970
MNV Korytná: Korytná jubilující, 1974